3.LEDEN 2017 - PRAHA
Druhý pracovní den v novém roce a už tu byla na pořadu dne i pracovní cesta. Ne, že bych cestoval nerad, jen ty rozjezdy po dovolené nemusí mít až takový fofr. Ale co nadělám - člověk míní, povinnosti velí!
Pracovní program mne při úterku odeslal do Prahy. V hlavním městě jsou hlavní úřady. A taky tam jsou hlavní právníci a hlavní odborníci na všechno. Nedalo se nic dělat, Praha byla jasná volba.
Žlutý vlak si to přisupěl i přes zmrzlou trať na čas, a tak jsem mohl zasednout do vyhřátého kupé. Tam už v čilé debatě seděli dva maxi-ultra-byznysmeni ze Zlína. Nejen, že se nenechali mou přítomností nijak rušit, ale naopak zvýšili i hlasitost svého projevu - to asi, aby se lépe slyšeli. "Tož ty krávo, on si snad ze mňa robí kozy?! Kdě si teho právníka vyhrabal? U Janka na zahradě?" položil významnou otázku ten starší mladšímu při pohledu do svého iPhonu. "Šak sa hned nečíl, vole. Hovno víš, čo taká akciovka je za úřednický vopruz," nedal se ten mladší. Postupně jsem pochopil, že i na Moravě vyznávají stejný mechanismus, jako my u nás, anebo že je situace donutila ke stejnému postupu. Jedou do Prahy, do hlavního města, za hlavními odborníky,... zakládají totiž akciovou společnost. Jejich vzájemný dialog by dal na samostatnou knihu, jen by nebyla pro mládež. A ani pro některé méně otrlé dospělé. Moje přítomnost jim však nijak výrazivo nekorigovala.
S ulehčením jsem uvítal stanici Praha - hlavní nádraží a vydal se pěšky na schůzku do pražského centra. Ulice Na Příkopě je známá. Našel jsem ji hned. Čas do schůzky cca 30 minut. Ohřeju se zatím v obchodech. Ejhle, Praha v 9:30 ještě spí. Zavřeno je všude. I hračkárny... otevřeno bylo jen kasíno a metro. Vydržel jsem přešlapovat k Václavskému náměstí a zpět asi deset minut, pak jsem to vzdal - jdu jednat.
Stojím před domem, kde má proběhnout jednání. Jsou tu jen výlohy, vchod žádný. Zmateně se rozhlížím. Vida, jde mým směrem důstojně upravený pán s pěstěným knírem, kabátkem, výraznou šálou, kloboukem a koženým kufříkem. "Dobrý den, prosím, nevíte náhodou, jak se dostanu do této budovy? Do obchodu nechci, ale do těch kanceláří nahoře," oslovil jsem jej s úsměvem. "To musiš zleva, vole, Haviřovskou ulicí. Si to přiště vygugli, než vyraziš do Práglu," štěkl po mě uhlazený pán s mluvou ostravského horníka. Fajn Pražák, pomyslel jsem si, ale nestihl jsem mu poděkovat, byl ten tam. Každopádně měl ten bodrý člověk pravdu. HAVIŘOVSKA ULICA byla řešení.
Pracovní schůzka trvala téměř hodinu. Zda její význam v budoucnu ocením, to se teprve ukáže. Aby moje spokojenost byla přeci jen něčím podložená, tak musel následovat oběd. A že byl dobrý! Potrefená husa jen málo kdy zklame. Hned se domů zamířilo o poznání s lepší náladou. Žádné moravské překvapení už na mne naštěstí v kupé nečekalo a mlčící, na vlakový personál francouzsky mluvící, důchodkyně byla daleko příjemnější variantou cesty vlakem směr domov.
U dveří mne přivítala nejmladší dcera: "Ahoj tati, tomu nebudeš věřit, jaký jsme s mamkou měly den," začala ze sebe sypat, aniž bych měl šanci jakkoliv reagovat. "Všechny tři jsme byly nakupovat v Pardubicích, to bys nevěřil, co všechno jsme nakoupily. Samé oblečení. Trička, kalhoty, svetry,... pojď se podívat! A všechno bylo tak levný!" Jo jo, byl to opravdu povedený den, říkal jsem si v duchu. Ještě že jsem ten Váš shoping nestihl. Zlatá Praha!