11.LEDEN 2017 - PŘEKVAPENÍ
"Tak jsem začal sledovat ten tvůj vodpad," volal mi podvečer kamarád, kterého jsem neviděl už dlouhé roky. "Co že to?" vysoukal jsem ze sebe a hlavou se mi začaly honit nejrůznější myšlenky, které mne dost děsily. "No přece to tvoje psaní," přešel naopak směrem k údivu on sám. Aha, on má na mysli Wattpad. Docela jsem si oddychl. Zrovna jeho bych si za svého osobního obtěžovatele nevybral. Stačí si vzpomenout, jak začal v osmé třídě "sledovat" spolužačku Kláru a jak z toho bylo pozdvižení a následně i ředitelská důtka.
To jsou mi ale překvapení. Neviděl jsem ho, ani neslyšel, snad 10 let. "Kde jsi na to natrefil? Pokud vím, tak na facebooku nejseš. Vlastně ani nevím, kde teď bydlíš," změnil jsem téma hovoru do (podle mého úsudku) bezpečnějších vod. "Jsem už třetím rokem v Holandsku, našel jsem si tam rodinu. Teď jsem ale na skok v Praze. Wattpad mám rád, čtu nahodile, ale při každé volné chvíli. Hlavně, když jsem na cestách. No a najednou na mne skočila ta tvoje kniha." Nějak jsem nemohl vstřebat všechny informace. Žije v Holandsku? Má rodinu? Čte? Je to vůbec ten Honza, o kterém jsem si myslel, že volá? Bylo to překvapení za překvapením.
Vzpomínky na něho mi spíš říkaly, že měl problémy ve škole i mimo ni. Jen tak tak prolezl základku. Ruštinu, tedy jediný cizí jazyk, který jsme měli, nezvládal ani trochu. Češtinu nenáviděl. Byl u každé vylomeniny. Sem tam přidal i záškoláctví. Kamarády spíš ztrácel než získával. S učiteli bojoval i o přestávkách. Po základce zmizel na nějaký učňák na Moravu a na školní sraz dorazil jen jednou a tam skoro nepromluvil. Tehdy dělal u nějaké spediční firmy řidiče, ale moc toho neprozradil... Jinak jsem o něm skoro nic nevěděl. Zmizel mi ze světa a to doslova. A teď je tenhle Honza v tom velkém světě? Žije v cizině? Čte knihy?
Hlava začala neskutečně bojovat s pamětí i představami. "A co tedy vlastně v tom Holandsku děláš?" začal jsem o něm zjišťovat víc. Rozhodl se mne ale asi zničit: "ZAHRADNÍKA!" Lapal jsem po dechu. "Jsem specialista na liliokvěté tulipány, bavím se šlechtěním a osvětou. Zrovna teď mířím do Brna na přednášku o vlivu půdního fondu na barevnost květů." Tak to už jsem vůbec nedával. On je zahradník? Specialista? A jezdí přednášet? A ještě mluví slušně a neříká vole, vkrádalo se mi do hlavy tolik otazníků. "Jak jsi se k tomuhle dostal? Vždyť jsi dělal nějaký obuvnický učňák ne?" Stál jsem doma v chodbě jak opařený. Jednu botu na noze, druhou vyzutou.
"Úplně náhodou. Jezdil jsem dlouhý roky jako řidič pro jednu menší firmu s dodávkou. Když jsem ji už asi potřetí zrušil a k mojí smůle jak na potvoru o auto majitele na firemním parkovišti, tak mě vyhodili a ještě na mě hodili úmysl. Tak jsem ze dne na den zmizel z republiky. Jel jsem vlakem na západ a vystoupil úplně nahodile v Holandsku. Nejdřív jsem okopával záhony, pak si našel manžela a on mi otevřel úplně nový život." Sedl jsem si na schod a poslouchal jeho monolog dalších patnáct minut. Nevěřil jsem svým uším. Tak z lumpa školního, co obtěžoval spolužačky, byl nejprve řidič dodávky. Pak teda uteče z republiky protože zničil někomu majetek. A teď je zahradník, přednáší na univerzitách, šlechtí tulipány, má manžela a zvažuje prý s Thomasem adopci dítěte... Že prý je to v Holandsku populární a společnost, že je tam hodně "friendly". Musel jsem se štípnout.
"A co ty?" vytáhl dotaz i on, když vyčerpal svoje "curriculum vitae". Nenechal mne však mluvit. "Docela jsem měl možnost tě po očku sledovat. Jsem v kontaktu s Petrem, ten je v Americe a za manžela má takovýho fajn mexičana. Víš to, viď? Prý tě má na facebooku a loni jste se i potkali, že jo? Musíme to nějak skloubit a potkat se společně. Já bych vám toho navyprávěl, žiju teď tak pohodový a šťastný život." Nemusel mne o tom přesvědčovat. Příval slov od něho o tom všem mluvil jasně. "Hele, musím končit - ujel by mi vlak, já se zase ozvu. Jo a piš na vodpad dál, mě to baví číst!" ukončil náš hovor a já ještě dlouho seděl na chodbě a všechno si přehrával v hlavě.
No asi budu potřebovat trochu času. Jsou to ale někdy v životě překvapení...