1.BŘEZEN 2017 - HROMOSVOD
Prokop Diviš by se divil, jaký přenesený význam jeho vynález z 18.století dnes má. Svým vynálezem přispěl k bezpečnosti našich obydlí. Ač on sám možná znal víc označení "bleskosvod", tak právě HROMOSVOD se stal tím pravým názvem.
Já však mám na mysli právě přenesený význam tohoto slova. Poslední dobou si totiž připadám sám jako hromosvod. Čím déle jsem ve veřejné funkci, tím více mé okolí podléhá mylnému dojmu, že jsem jejich veřejný majetek, mám nadpřirozené schopnosti a také nekonečné možnosti.
Běžně tak zažívám příběhy, kdy mi člověk ještě nedávno připadající jako můj kamarád, vrstevník, soused,... podsouvá věci, které prý "určitě mám v plánu, určitě chystám, určitě peču pro to a to,..."
Z druhé strany pak přijde zase opačná verze, kdy nekamarád, nevrstevník, nesoused, zkrátka osoba mi téměř neznámá, začne neomylně hustit do hlavy: "Víte, že oni dělají to a to? Víte, že se chystá? Víte, že bude?"
Je tedy zcela jedno, jestli se mnou mluví někdo, koho znám dlouhé roky nebo někdo, koho vidím poprvé v životě. A mám jen dvě možnosti, jak s těmi informacemi nakládat:
a) jedním uchem tam a druhým ven - zcela vypnout, netrápit se tím, co slyším, ignorovat to
b) všechno chtít řešit, prověřovat, zkoumat - a postupně se zákonitě i zbláznit
Ale já rozhodně nechci ani jedno, natož abych sám sebe dovedl do blázince, což v podstatě hrozí také u varianty a).
Chci - a jsem v tom určitě hodně naivní, aby lidé spolu mluvili normálně, otevřeně, bez obezliček, postranních úmyslů, či zákulisních tahů. Chci, aby neřešili jeden u druhého tituly, či dokonce funkce, ale aby zůstali lidmi a jako lidi se mezi sebou i bavili. Vím, že tímto přáním chci víc, než je ve skutečnosti možné. A vím, že je to v podstatě nesplnitelné. Ale chci proto vlastním příkladem dělat maximum. Nechci tomu podlehnout, nechci se zbláznit. A rozhodně nechci být pro nikoho HROMOSVOD!