27.ÚNORA 2017 - ENERGIE
Plný síly, plný elánu. Tak jednoduše by se dal popsat pocit startu nového týdne. Ačkoliv jsem vyvinul maximum snahy přenést svou energii i na obě naše děti, daly mi obě rázně najevo, ať opustím svůj elán: "Co jsi si šehnul? Je šest ráno a ty tu lítáš nějk naspídovanej..."
Tak a je to. Okamžitě mi tempo kleslo na polovinu. Ten náctiletý slovník mi opravdu dává neskutečně zabrat. Je však pravdou, že mnohdy jejich jednoduchá slovní zásoba, úplně přesně odpovídá skutečnému stavu věci.
Každopádně - pracovní den byl dlouhý až moc. Vše jsem sice zvládl, ale příchod domů za tmy v době hlavních zpráv v televizi hovoří za vše. Rozlámaně jsem usedl do křesla.
"Nějakej zdevastovanej, ne?" přivítala mne ta nejmladší. "Ráno jsi vypadal úplně jinak. Tě někde ždímali ne?" Pokusil jsem se nasadit úsměv a výraz plný energie.
"Jak jste se měly celý den?" přešel jsem do nesmělého útoku. Chrlily na mne jedna přes druhou plno zážitků od školy, přes volné odpoledne a atletický trénink. Jen manželka nějak mlčela. Moribundus byl na ní ještě znát.
"A co ty, Pavli?" pokusil jsem se jí dostat do hry dialogů. "Coby? V práci jsem byla, nákup udělala, večeři máš na sporáku a zítra zase nanovo." Povzdechla a zamířila do koupelny.
Jo, někdy ENERGIE zmízí dřív, než dokáže více pomoci. Při vzpomínce na ranní nadšení jsem si říkal, že stačil den, abych ztratil vše, co jsem o víkendu získal. Zítra je taky den, snad bude líp.
I když... diář mne děsí - od rána jedna akce střídá druhou. Poslední jednání je pak v plánu na 19.hodinu večer. Už teď vím, že přijdu domů pozdě večer. Jaké to bude? Budu zase vyždímaný jako citrón? Nebo dnešek byl nejhorší z celého nového týdne? A co vy? Taky jste ztratili za pouhý den svůj náboj?