24.ÚNORA 2017 - VÍTĚZNÝ ÚNOR
Tak zítra to bude 69 let. A mne čeká cesta do Prahy. Naštěstí ne do míst, kde "lid promluvil", natož pak s účelem, jaký v roce 1948 morálně, lidsky a podle mne i historicky zdevastoval náš národ.
24.února 1948 ve 12 hodin začala hodinová generální stávka, které se zúčastnilo 2,5 milionů pracujících. Měla pomoci prosadit sociální a ekonomické požadavky. Byli zatčeni další funkcionáři národně socialistické strany, která odmítla vytvoření akčního výboru, a přestaly vycházet stranické noviny „Svobodné slovo". V lidové straně byl akční výbor vytvořen a převzal kontrolu nad deníkem „Lidová demokracie". Lidové milice obsadily budovu sekretariátu sociální demokracie a následně Lidový dům. Pod tímto nátlakem se strana rozhodla k účasti v budoucí Gottwaldově vládě. Když potlačili odpor politických stran, soustředili komunisté svůj nátlak na prezidenta. V dělnickém hnutí organizovali podepisování rezolucí požadujících přijetí demise ministrů a vyhrožovali další generální stávkou. Sociálně demokratičtí ministři Václav Majer a František Tymeš podávají demisi...
Vzhledem k tomu, že jsem se narodil v roce 1974, tak jsem byl ušetřen vše prožít naživo. Jsem normalizační díte a moje dětství s roky čtyřicátými a padesátými již nemá příliš podobenství. Mělo však také svoje lahůdky, který režim nesvobody k nám zanesl. A dlouhé roky a celé generace jej budou stále v sobě nosit.
Přesto všechno se nepovažuji za člověka, kterému by jakékoliv nadřazené či podřazené postavení imponovalo. Rád dělám věci s lidmi bez ohledu na jejich společenské či finanční postavení. Rád dělám věci pro druhé na úkor svého soukromí.
Dokážu pochopit masy lidí a jejich poválečné naděje a touhy na lepší, spravedlivý život. Dokážu i pochopit zájem o sociální neduhy lidí, kteří oproti jiným si nežijí v bavlnce. Dokážu vnímat solidaritu s nimi a snahu, aby každý žil pokud možno spokojený život.
Nedokážu však přijmout vynucování práva na stejný život na úkor druhého. Takové to typicky české, sousedské, co každý z nás už nějak někde zažil: "Mám zahrádku s chaloupkou a můj soused má ve své zahrádce kozu..." Závist z úspěchu by měla vést k "Ty bys chtěl také kozu, viď?" Ale vede právě k "Nikoli, v žádném případě! Já bych si přál, aby mu ta koza chcípla."
A to je i princip ve všech marxisticko-englsovsko-leninsko-komunistických snahách. Ale je to už skoro 70 let, kdy oněch 2,5 milionu lidí stávkovalo, aby podpořilo kroky budoucích "totalitních mistrů" jako poslušné stádo ovcí. Dnes je snazší vše relativizovat. Dnes je možné se i dokonce nepozastavovat nad výrokem současného "hlavního pána Lidového domu", pokračovatele těch kterým byl obsazen komunisty Lidový dům, že sociální demokracie klidně po volbách s komunisty ano. Jsou to paradoxy paradoxů. A i bez asistence lidových milicí... Moderně by se k tomu dalo snad jen říci WTF TVL...
Vítězný únor by měl strašit. Obávám se ale, že jsme v tomhle hodně nepoučitelní. Zítra jedu do Prahy. Naštěstí sledovat úplně jiná vítězství. Ta sportovní...