23.ÚNORA 2017 - PŘEKVAPENÍ 2
Asi každý má rád překvapení, když jsou v pozitivním duchu. Dnešní den mne čekalo několik příběhů, které rozhodně nebyly zcela standardní, ale ten který vše přebil přišel až na závěr. Než však přišlo příjemné překvapení, musel jsem si užít několik těch méně příjemných.
První ranní překvapení bylo už to, že mne nechtěl vpustit do budovy náš inteligentní docházkový systém. Ne a ne mne poznat. Stále si tvrdil svoje, že jsem neznámá osoba. Nakonec, když už jsem ztrácel svou pověstnou trpělivost, jsem displej umluvil a mohl vyrazit do své kanceláře.
Jediné co jsem potřeboval, byly klíče od služebního auta. Tradiční místo však zelo prázdnotou. Nezbylo než hledat u svých kolegů. Naštěstí jsem trefil hned první variantu "kolegy loupežníka". Nechal je ve své tašce. Včera přeci jezdil on.
Na parkovišti stála naše "zlatuše" na svém místě. Nastartoval jsem bez obtíží. Ani už mne nepřekvapilo, že mne zčala hned provokovat oranžová kontrolka na palubní desce. Jo, kolega je kámoš. Nechal mi stroj na parkovišti s "hladovým vokem". Tak tedy nejdřív na benzínku.
Sněm zástupců celého Pardubického kraje byl na rozdíl od loňského roku v daleko kulturnějších prostorách. "Já jsem PŘEKVAPEN, jak krásný sál jste zvolili," zahájil celé setkání pan poslanec zdravicí našemu hostiteli. Jo jo, nejsem jediný, kdo má den zasvěcený překvapení.
Sněm utekl jako voda. Přednášky co chvíli střídaly fajn rozhovory se zajímavými lidmi v sále. Po včerejším stresovém podvečeru to byla příjemná změna.
A při cestě domů to přišlo. Jeden telefonát. Pár slov v něm. Ne že bych o to sám před časem neusiloval, ale časový odstup už mi napovídal, že to tak zřejmě nebude. Po dnešku však možná vím, že naopak bude. Uvidíme.
I pro "vodpad" a mé okolí si to nechám zatím jako budoucí PŘEKVAPENÍ. Těším se na jeho potvrzení. Za týden či dva to bude jasno. Fakt se těším!