7.ÚNORA 2017 - DIKTÁTOR
Asi každý z vás se v nějaké podobě potkal s diktátorem. Když pominu dějepis, případně média informující o režimech v nejrůznějších zemích světa, tak mám za to, že malé diktátory potkáváme denodenně kolem sebe.
Jedna rovina jsou ti na první pohled viditelní. Najdete je v příbuzenstvu, kolektivu přátel, ale i třeba na pracovišti. Každý z nás by jistě mohl jmenovat několik svých vlastních diktátorů, se kterými bojuje. Na ty viditelné je však velká šance se připravit a eliminovat "možné ztráty" dopředu vhodnými tématy rozhovorů, či kroky a jednáním, které tohoto našeho soupeře nedostanou do varu a vás udrží ve výhodě.
Zkrátka, víme o nich a tak, i když jejich diktatura ovlivňuje nás i okolí, tak jsme schopni s tím bojovat.
Daleko horší skupinou, je diktátor skrytý. Zpravidla se jedná o člověka s mocenskými ambicemi, který šikovným způsobem maskuje svou povahu i metody a do poslední chvíle v něm nedokážete jeho temnou tvář odhalit. Naplno se projeví v momentě, kdy nejméně čekáte a hlavně v momentě, kdy už není cesty zpět. Zkrátka on sám vycítí, kdy je silný natolik, že své diktátorské pudy už nebude skrývat. Tehdy však je pozdě pro vás samotné.
Jednoho takového ještě do nedávna skrytého diktátora ve svém okolí mám. Dlouho jsem ho však vůbec neviděl. Znám ho téměř patnáct let a teprve za poslední půlrok v něm nacházím to, co bych u něho nikdy nečekal. Nekompromisní řízení, rozhodování "já pán" bez možnosti oponentury, o všem musí vědět, není bez něho samotného dalšího kroku, ostatní nerozhodují - mají strach.
Ještě nějakých osm měsíců zpátky bych to do něho neřekl. Malý kluk, za kterým byla vidět práce v jeho úzkém oboru. Naděje všech, že jednou může pomoci více, než se zdá nyní. A ani bych neřekl do jeho okolí, že tak snadno a tak rychle podlehne jeho naturelu. Stáhne své vlastní já do pozadí a nechá se řídit diktátorem. Strašně brzo rezignuje na jakoukoliv vlastní hlavu, nechá se okamžitě řídit a mnohdy i vláčet.
O to více mne mrzí, že jsem ho tak trochu pomohl stvořit. Neodhadl jsem v něm jeho pravé já. Umetl jsem mu cestičku v momentě, kdy jsem myslel, že pomáhám celku. V té době byl pracovitým (až velmi pracovitým) článkem soukolí a nebylo snadné v něm odhalit tendence nekompromisního velení. Tak trochu jsem mu připravil pěšinu vzhůru. On po ní vystoupal a když byl na pomyslném vrcholu, odhalil svou temnou stránku...
Není snadné takové typy odhalit. Není snadné jejich skryté mimikry prokouknout a najít pravou tvář. A není snadné jim pak následně čelit. Navíc v době, kdy jste zodpovědný za jejich vzestup na vrchol. Bývá to neskutečně důmyslné. Ostatně historie by v těchto ohledech mohla vyprávět.
Proto buďte obezřetní ve svých krocích. V každém z nás nějký ten diktátor dříme. Ne každý z nás jej však v sobě probudí, protože "vyšší princip mravní" dokáže stále v mnoha lidech spíše udržet a více prodat to lepší a pozitivní, než se nechat strhnout tím negativním.
Faktem je, že jsou lidé, kteří takovýto režim potřebují. Jsou lidé, kterým takový režim vyhovuje. V žádné oblasti však žádný diktátor nezajistil dlouhodobou prosperitu a progres. Ta byla vždy spojena s dobou kreativní, kolektivní. Ono staré české úsloví - víc hlav, víc ví a třeba to o tom táhnutí za jeden provaz, má nespočet důkazů a prověřených příběhů, které nás nemusí nijak více přesvědčovat. A je jedno, zda mluvím o politice, práci či sportu.
Dokud máme sílu čelit jejich nástupu, tak se braňme! Odhalujme skryté diktátory kolem sebe a braňme jejich nástupu. Víc než diktátor vždycky zmůže kolektiv, přátelství, společný cíl a společná touha. Každý diktátor totiž jednou na svého vlastního kata narazí. A v podstatě si ho i sám vybuduje.
A tak dopadne i ten můj, který se zrodil nedávno a který teprve nyní sílí. Přijde doba, kdy mu to sejme vaz. Tomu věřím. Otázka je kdy, a za jakou cenu...