6.ÚNORA 2017 - NE A NE
Start dnešního dne mi dal jasně najevo, že mne žádný povedený příběh nebude čekat. Budík na mobilu zazvonil spolehlivě za pět minut šest, ale ani přejetí palcem, ani mačkání tlačítka na boku nezastavilo jeho divný zvuk. Prostě a jednodueš NE a NE se vypnout.
Rozmrzele jsem se vyhrabal z postele a doklopýtal za manželkou do kuchyně: "Dobré ráno," zabručel jsem a rezignovaně bez energie zapadl do křesla. "No, ty ses nám vyloup," využila šance manželka k drobnému šťouchnutí. "Copak? Nepovedené ráno?" Vylíčil jsem jí historku s nevypnutím budíku, ale na rozdíl ode mne jí to spíš zvedlo náladu. "A vstal jsi nakonec? Vstal! Tak co si stěžuješ," připomněla mi legendární hlášky Rudolfa Hrušínského z nezapomenutelného českého filmového klenotu a s úsměvem dodala: "Dojdi nahoru vzbudit holky."
Vyhrabal jsem se do podkroví a budil nejdříve tu starší: "Anduličko, vstávat." "Mhhhh. Ještě neee!" "Vstávej, už je moc hodin," nenechal jsem se odradit a zamířil k té mladší: "Maruuu, polez broučku," snažil jsem se být otcovsky co nejněžnější. "Nech mě být, já nikam nejdu!" zabručela nevraživě z pod peřiny. "Ale musíš, škola volá!" vtipný povel přehlušilo její nedůtklivé zamručení.
Sešel jsem zpátky dolů a ještě na obě holky zavolal: "Tak vstáváte?" "NE" a "NE" zaznělo s přibližně půlvteřinovou prodlevou. Na tohle nemám. Následovalo podobné volání a stejná odpověď z jejich strany ještě asi třikrát, když se konečně přibelhaly do jídelny.
Já už tou dobou trápil svoje nervy s obutím bot. Jednak se mi poslední dobou prodlužují nohy a výrazně zkracují ruce. S tím je pak spojený nedostatek kyslíku potřebný pro obutí obuvi. A jednak, když se spěchá do práce, tak se vypadnuvší tkanička prostě do dírky v botě zpátky jen tak nevrátí. Funěl jsem jak lokomotiva, ale tkaničku vrátit zpátky ne a ne. Vztek mnou začínal cloumat. Asi na padesátý pokus se to konečně podařilo.
První věc, kterou jsem v kanceláři zapnul, byl počítač. První věc, kterou jsem potřeboval udělat, bylo odpovědět na mail z minulého týdne. Napsal jsem tři rychlé věty a klikl na odeslat. "E-mail nelze odeslat. Chyba #1074" Bezva situace. Bezva identifikace chyby. Klikám jak zběsilý a mail stále odpovídá větou, která mi k rozluštění vůbec nepomáhá. To mi snad dělá naschvál.
Zvedl jsem telefonní sluchátko a vytočil číslo našeho IT technika. Obsazeno. Jo, tak tomu říkám od rána povedené příběhy. Počkal jsem minutu. Volám IT. Obsazeno. Další NE a NE je na světě. Zklamaně jsem položil telefon a jdu o patro níž. Ignoruju techniku. Použiju nohy a lidskou řeč přímo z očí do očí. Ajťák je v družném hovoru s dalšími kolegy: "Dobré ráno, hned se vám budu věnovat, jen teď musím vyřešit problém. Nejdou nám maily," informoval mne aktivně sám, aniž by vyslechl můj požadavek. Otočil jsem se na podpatku a vrátil se zpět do své kanceláře. Aha, problém se řeší.
Dobrá tedy, než odborník vyřeší problém, stáhnu si dokumenty z flashdisku, které jsem si včera večer do práce připravil. Řekl jsem si v duchu a vyhrabal z tašky "flešku". Zastrčil jsem disk do USB a čekám. "Neznámé zařízení. Nainstalujte ovladače." Prosím? Vždyť tenhle disk používám běžně? Co je zase tohle? Použil jsem metodu odborníka. Vyjmul USB disk, zasunul USB disk. Stejná hláška. Zkusím jiný port. Vyndal jsem disk, vložil do jiného USB portu. Asi uhodnete: NE a NE ho načíst.
Raději jsem opustil techniku a vydal se řešit hromadu papírů, co se mi nahromadila za minulý týden na stole. Tady snad nenarazím na překážku. Když už jsem začínal zapomínat na všechny ty trable, zazvonil mi na stole telefon: "No dobrý den, to jsem ráda, že jsem dovolala. Já se k vám dneska ne a ne dovolat. Furt máte obsazeno." Začal tefonát výčitkou, které jsem marně čelil tím, že je to divný, že mi od rána nikdo nevolal a tudíž ani nemohlo být obsazeno. Paní si to však vymluvit nenechala. A já jí to vzhledem k tomu, co jsem sám prožil i věřil.
Podobných příběhů jsem za odpoledne zažil ještě několik. Bylo až neuvěřitelné, kolik nepovedených věcí, člověk za den může potkat. Jako kdyby ten dnešní den někdo začaroval. Večer doma jsem se snažil na vše zapomenout. Připomněla mi to až Andulka: "Tati nahraješ na rajče fotky? Mě to ne a ne - nejde stáhnout z foťáku." Tak do toho nejdu! Dneska opravdu NE. "Až zítra broučku, zítra je takdy den." Snad bude spíš JO a JO...