2.ÚNOR 2017 - VYŠPRD
"A je to v ripu," zaslechl jsem starší dceru, jak si odfoukla na chodbě při hledání čehosi v baťohu. Ne, že bych znal přesný význam té věty, ale dalo se odtušit, že se něco nepodařilo.
Často se mi stává, že ne všemu v moderním slangu náctiletých rozumím. "WTF, kde jsou klíče?" "Na botníku broučku," volám z koupelny a taktně pomíjím význam sousloví WTF. "Tady je máš, koťátko," našla klíče Maruška a smála se na celou chodbu volaje reklamní slogan: "A máme rádi gumu!". Následoval jakýsi dialog plný chichotání, který mi byl přes koupelnové dveře utajen, ale skončil tajemným a za to zcela zřetelným slovem "VYŠPRD". Obě dcery následně za velkého smíchu vypluly z domu směr škola.
V ložnici manželka akorát stlala postele. "Pavli, slyšela jsi je? Já jim vůbec nerozumím. To je samý oukej, fejkovej jogurt, wtf, tvl,... já se nechytám. Teď je zas nějaká nová zkratka VYŠPRD?" "Vyšprd? To jsem ještě neslyšela a nevíš o čem se bavily? Třeba to vydedukujeme," usmála se na mne má žena a oblékala si kabát.
Vyrazili jsme společně do práce a rozebírali varianty možného významu pro nás zcela nového slova. Některé naše výklady se silně tloukly s myšlenkou, že by vůbec naše dobře vychované děti takhle dokázaly mluvit. Na nic, co by nám dávalo smysl, jsme však nepřisli.
Nové slovo mi nedalo spát ani v práci. Na některá už jsem si náležitě zvykl, třeba když "mě někdo hejtí," tak už to poznám, ale tohle nové slovo mi k ničemu nesedělo. Škoda, že jsem nechytl aspoň kus věty, abych si to dal do souvislosti.
Doma jsem strávil odpoledne a podvečer sám. Mladší dcera zamířila k "nejce" - rozuměj nejlepší kamarádce - a díky zítřejším prázdninám také i u své spolužačky přespí. Prý se uvidíme zítra v jedenáct. "Jsi už velkej, to vydržíš," dodala mi energie, když se jen doma mihla, odhodila aktovku a vzala připravený baťoh. Starší pak domů taky jen hodila tašku a pelášila za manželkou, protože spolu zamířily do Pardubic na dámskou jízdu plnou nákupů.
Zapnul jsem notebook. Chvíli jsem používal "pG" a hledal tajemné slovo VYŠPRD. Nikde ani náznak podobnosti čehokoliv. Ani napojení na jakékoliv spojení z angličtiny mne nenapadlo. Ať jsem zoušel jakékoliv varianty, tak jsem na nic nebyl schopen přijít. "To zas mám ale brouka v hlavě," říkal jsem si zklamaně, když jsem vypínal počítač. Neuspěl jsem, musím počkat, až se mi moje náctileté zlato vrátí domů.
Přijely s manželkou úplně nadšené až po osmé večer. Ač jsem se snažil, nějak jsem se nemohl dostat ke slovu. Musel jsem přečkat asi půlhodinové vyprávění z "šopingu". Zaznamenat ho slovo od slova, tak bude hitem "vodpadu". Stačil jsem jen reagovat na jejich příliv slov kýváním a neutrálním "HU", coby přitakání k jejich vodopádu slov.
Když se konečně vyčerpaly, přišla moje chvíle. "Andulko, mám trápení. Ráno jsem nerozumněl o čem jste se bavily s Maruškou na chodbě. Použily jste pro mne úplně nový slovo. Od rána nad ním přemýšlím a vůbec nevím co znamená - vyvětli mi, co je VYŠPRD?" Vyvalila na mne oči, otevřela pusu dokořán a po chvilce povídá: "WTF, co to jako?" "No, ráno, na chodbě,... s Majdou jste se o něčem bavily..."
Začala se smát na celé kolo. "Jou jou, tak to je hustokrutopřísný! Tátiny!" smála se, jak kdybych udělal vtip roku. "Tátiny, já přece Majdě řekla jenom normálně česky: Maru, ty buď ráda, že seš malá. TY VÍŠ PRD, jaký starosti mají dospělý!"
A je to venku. Bude nejlepší se schovat do sklepa. Vím prd...