1.ÚNOR 2017 - VLASTIVĚDA
"Únor bílý, pole sílí!" - přesně tak! A letos, to bude teda pěkná síla polí. Sníh všude kolem nás, radost na tu bílou pohromu pohledět...
I já budu určitě plný síly. Nejenom kvůli sněhu. Mám totiž dnes i navíc za sebou více než hodinovou lekci učiva Vlastivědy pro pátý ročník, tzv. Kontrolní test pololetního učiva. Dozvěděl jsem se neskutečné věci, nikoliv z oné učebnice, ale od své dcery.
"Ty jsi se jako narodil za komunistů? Kolik ti vlastně je? Tos musel mít ale dětství...," nestačil jsem se bránit dotazům desetileté Marušky. Otázky z učebnice skrývaly netušená rozuzlení: "1968 - to vím, to bylo Pražské jaro," začala poměrně nadějně. "Tam byl tehdy ten Dubček, co dělal, jako že už nejsou komunisti tak zlý a že se tu budeme mít líp. Ale pak sem přijely tanky v čele se sovětským vojskem a Husákem. Jak se jmenoval? On měl to divný jméno. Jo, Gusta!"
Při jejích odpovědích jsem občas dusil smích, ale musel jsem uznat, že i když to říká svým dětským pohledem na svět, tak se drží kolem pravdy poměrně přesně. Šli jsme proti proudu času dál. "1948 - to přišli ti komunisti poprvé, že jo? A nastolili tady totalitu, prý zakázali jezdit třeba do Rakouska. Hele, to bysme jako nemohli do Vídně? A jak bysme to udělali, když tam Andulka má závody?" Marně jsem se snažil vysvětlovat, že by asi zrovna na tenhle mítnink nemířila.
"1938 - byla schůze v Mnichově a říká se jí O mně beze mně," opravil jsem na O nás, bez nás, ale označení schůze se mi nějak nedařilo v očích dcery změnit. "No, prostě pak nám sebrali hranice, města a domy. Do toho všeho si za rok vyhlásili Slováci svůj vlastní stát. Já vůbec nechápu, jak se můžeme učit, že vznikli 1993, když už ho měli 1939." Pokusil jsem se nasadit osvětu ohledně Tisova štátu za 2.světové války a pokojného rozdělení Československa v roce 1993, ale zpětně si myslím, že jsem zrovna v tomhle moc nezaujal.
"28.10.1918 - vznik Československa. O to se zasloužil Té Gé Masaryk a Em Er Štefánik. Rozpadlo se Rakousko-Uhersko a nám začala první republika. A z řemeslníků byly cechy a z cechů byly továrny." Nějak jsem poslední závěr nepobíral. "Prosím?" "No, přece, když zrušili nevolnictví a robotu, tak se všichni měli líp a jak se měli líp, tak i líp pracovali, to je jasný." Aha, tak to je opravdu jasný. "Ale Maruško, nevolnictví a robotu zrušili přece dřív?" "No, to jo. To udělal Josef II., syn Marie Terezie, co zavedla povinnou školní docházku a já místo každý ráno na pole teď musím do školy." Tomu říkám jasný názor. Jasné resumé.
Následovaly ještě úžasné dialogy o Tylovi se Škroupem, co vymysleli hymnu, Komenském, co se stal učitelem národů a Třicetileté válce, která trvala třicet let.
V podstatě musím uznat, že o naší historii toho věděla hodně, ale jaksi takovým svým pohledem na věc. Ostatně, když je pro ní Klaus prezidentem z dějepisu a Havel spíš něco, na úrovni Františka Josefa, tak se asi není co divit.
Co je pozitivní, to je fakt, že desetileté dítě se VLASTIVĚDU a dějiny učí. Jednou třeba bude chápat i souvislosti, které ji dějiny nabízejí. Dnešek mne však přesvědčil i o tom, že pro některé je leccos v dění kolem nás utajeno. A jakákoliv vlastivěda je zřejmě navždy zapovězena. Jen si prohlédněte obrázek vložený do dnešního příběhu. Autentická obálka z dnešní pošty. Jo, pro někoho se čas opravdu zastavil...