26.ZÁŘÍ 2017 - SAK
Na svatého Cypriána chladno bývá často zrána. Vybaven touto pranostikou vyrazil jsem pracovně ještě za ranního šera do nedaleké Chrudimi.
Autu jsem nastavil vytápění oken a tak první náznaky podzimní jiter naše "podniková Zlatuše" dokázala s noblesou zvládnout. Průběh jednání byl tak pracovní, že nezbylo ani na trochu odlehčení.
Zato na obědovou pauzu jsem měl o půl hodiny více, než bylo v plánu, díky rychlosti jakou se pracovní schůzka vedla.
Zamířil jsem na oběd k rodičům. Táta krájel cosi velkého bílého na plátky, máma si studovala internetové zpravodajství - hotová idylka. "Nazdar, syn se vrátil do rodného domu. A má hlad!" Vtip se moc neujal: "Sami máme málo." Nezapřel sám sebe otec.
Netrvalo ale dlouho a už nabízel, čaj, ochutnání onoho bílého plátku a k němu přílohu... jinými slovy: vím, kde vždycky dostanu něco na zub, i kdybych přišel 100x nezvaný.
Když jsem dojídal svou porci, objevila se na prahu jídelny nová postava. "Škodná je tady!" nechal se slyšet táta. "Franto, nech toho!" okřikla ho obratem máma a kdyby mohla, vlepila by mu i pohlavek. Je však trpělivá. Mě bylo jasno. Škodná = Přijela tetička Alena. "Tak jsem tady na ty houby!" s úsměvem netajila svůj účel návštěvy a zároveň mi i odhalila cože to vlastně jím za bílé plátky. Prý Pýchavka obrovská. Doufám. Každopádně ještě žiju...
Byla to fajn hodina. Plná narážek jednoho na druhého, ale taky dobrého oběda a příjemného posezení s rodiči. A vlastně taky i tetou.
Kéž by měl člověk víc času na pravidelnější návštěvy. Ale pak by zase nebyly tak vzácný... no, nevím. Vím jen, že dnes je Světový den antikoncepce, tedy takzvaný SAK. Ještěže ho nedržely moje rodiče. To bych tu na světě nebyl. A ani dnešní oběd by nebyl takový jako byl...