25.ZÁŘÍ 2017 - ROZPTYL
Tak mám za sebou první ROZPTYL...
Lapidární věta. A může mít tolik významů. Je to však prosté. Dnes jsem měl unikátní příležitost být němým svědkem obřadu na rozptylové loučce na místním hřbitově.
Zážitek to je unikátní. Navíc, pokud si připočtete fakt, že nejste nijak s rodinou spřízněni. Viděli jsme se poprvé v životě, možná už se ani nikdy nepotkáme. Přesto, jsem spolu prožili tak intimní okamžik. Já chtěl být stínem v pozadí. Nakonec byli potěšeni, že na to nebyli sami.
Rušili hrobku a ještě v jiném městě než našem a pro své prapředky, kteří zemřeli ve třicátých letech minulého století našli louku posledního odpočinutí u nás. Zajímavé. Jak asi k tomuto řešení dospěli?
Při pohledu na ně, jejich zamyšlené výrazy, pohledy jeden na druhého, se mi vynořovaly desítky otázek. Zvláštní, co všechno člověka v těchto chvílích napadá...
Pomohli mi přemýšlet. A nějak mne to neopouští ani teď večer. Jsem nesoustředěný. Jaksi mne to ROZPTYLilo...