5.ČERVNA 2017 - ŠEST
Už od včerejšího podvečeru jsem měl velké dilema. Mám si vzít volno nebo jít na dopoledne do práce? Nakonec jsem si řekl, že přeci jen půjdu, byť můj pracovní program příliš nenabízel. Alespoň si udělám pořádek v nahromaděných dokumentech...
Dveře kanceláře jsem otevíral když kostelní zvon odbíjel ŠEST. Všude klid, jen paní uklízečka drhla kachličky na dámských záchodech. Ztichlou budovou tak zněl pravidelný šustot.
Zapnul jsem počítač a nestačil se divit, kolik mailů mi nabídl víkend. Ty lidi snad neznají slovo odpočinek. Začal jsem jeden po druhém vyřizovat. A také mazat. Poslední dobou mi stále jakýsi Andrew Mandrew nabízí hadici a čerpadlo jen za 6 liber. K čemu by mi bylo netuším.
V 7:30 měla začít pravidelná pondělní porada. Udělal jsem prostor na svém pracovním stole a vyčkával příchodu svých dvou kolegů. 7:40 a nic. Instinktivně jsem koukl na pravý dolní roh obrazovky počítače, zda je vůbec pondělí. Je. Tak kde jako jsou?
V 7:50 zaklepala na dveře kolegyně a zvesela špitala: "Můžeme?" Její dotaz a smích mne trochu rozhodil: "No jasně! Čekám na Vás..." Na rozdíl od jejího smíchu jsem svou odpověď trochu zavrčel. "To jste hodnej" a zase odběhla.
Po dalších pěti minutách přišla i s kolegou. Při pohledu na hodiny jsem si říkal zda sním či bdím. Přeci jen o pětadvacet minut dýl... no nesmím být tak přísný.
Samotná porada byla naštěstí standardní a bez zásadních komplikací. Jako vždy jsme probrali uplynulé dny a vše co očekáváme, že nám nabídne tento týden.
Zbylé dopoledne jsem musel odbojovat. Návštěvy střídaly jedna druhou. Na závěr pak přišel příběh s jedním z kolegů, který je tak nepochopitelný, že kdybych ho sepsal, tak si můj čtenář bude připadat, že čte dílo obřího blázna.
Pevně doufám, že dnešek není předznamenáním děsivého týdne. Už zítra mne čeká velká valná hromada. To bude teprve chytrých hlav na jednom metru čtverečním. Tak snad budou ve formě.
Jo, a stále odpočítávám: ŠEST!