4.ČERVNA 2017 - SEDM
Poznal jsem ji jako stále usměvavou holku. Plnou energie, radosti ze života a hlavně: plnou sportovního ducha! Žádný sport pro ni není překážkou.
Zapojila se do kempů talentované mládeže a pomáhala vychovávat nezištně desítky dětí k lásce ke sportu. Pomáhala v kanceláři na svazu. Rostla v hokejbalové reprezentaci. Jako hráčka i jako obrovská osobnost. Zažila několik světových šampionátů. Vždy patřila k tahounům. To pro lidi, jako je ona byla touha dostat světový šampionát do České republiky.
Na posledním MS jsem měl tu čest předávat stříbrné medaile ve finále světového šampionátu. Česká republika brala stříbro. Dekoroval jsem naše reprezentantky a moje kapitánka (jak ji léta říkám) ode mne přebírala pohár se slzami v očích. Přeci jen prohrané finále bolí. Byť ve skrytu duše a hlavně po čase všechny holky věděly, že dosáhly obrovského úspěchu.
Tehdy jsem ji ve švýcarském Zugu pošeptal: "Za dva roky doma to bude vaše MS! Věř mi! Uděláme ho pro Vás tak, aby jste nezapomněly!"
V těchto dnech opět coby kapitánka vede národní tým na MS žen v hokejbale v Pardubicích po cestě za vysněným titulem. Už dnes je jasné, že to je jejich MS. Divácká podpora je nebývalá a holky válejí! Bez ohledu jak vše dopadne vím, je to tak, je to jejich MS! A ta usměvavá holka? Je to MICHAELA, moje kapitánka, a už teď i sportovní legenda! V amatérském sportu, přesto svým způsobem profík!
A já? Já stále odpočítávám: SEDM!