15.LEDNA 2017 - TRÉNINK
Tak a je to. Další lednový víkend je u konce. Včerejší den mne nabil pozitivní energií a tak bylo jen na dnešním dni, zda do příštího týdne vyrazím v plné síle.
Dopoledne nemělo téměř žádný rozdíl od nedělního dopoledne před týdnem. Pravidelný trénink je základ úspěchu a tak po krátké snídani jsme se starší dcerou vyrazili radostně směr čáslavský tartan. Z Andulky možná jednou bude známá atletka. Možná. Ale ze mne bude zcela jistě ramenatý, svalnatý a hlavně profesionálně nejlepší vyhrnovač sněhu na tartanovém oválu...
Už když jsem vystupoval v Čáslavi z auta, tak jsem vybavoval týden staré scénky a také prapodivný slib trenérky Jany: "Dneska vyhrň šedesátku, čtyřstovku dáme příště." Při pohledu na zasněžený areál mi z toho "příště" nebylo moc dobře. S napětím jsem čekal, zda její plán bude naplněn. Přišlo ulehčení. Změnila své tréninkové představy. Zcela bez jakéhokoliv odporu, a možná i trochu s nadšením, jsem přijal pokyn: "Vyčisti to po stopadesátku, to bude pro dnešek ok." Blbec s traktůrkem nikde. Blbec s hrablem na místě. Trénink začíná. Pod fousy jsem si jen brblal: "Jsem stroj, jsem stroj, ..."
Ani nevím, jak je to možné, ale za chvíli jsem už hrablo uklízel a s uspokojením sledoval tréninkový dril mladých čáslavských atletů. Sluníčko zahnalo mraky a tak se z velké dřiny stalo pro všechny zúčastněné usměvavé dopoledne.
Dokonce mi hlavou šlo, že pokud zima ustoupí, tak mi to bude chybět. Navíc, už mám i vymakaný systém úklidu tak, aby mohla začít brzo rozcvička a já "stroj" mohl pokračovat. Ještě musím vyladit nástroj, který používám a který nese jisté známky opotřebení. A taky rukavice. Rukavice bych potřeboval pevnější a teplejší. Ajeje, tohle není zdravý úsudek, tohle zavání nějakým poškozením...
Z celého příběhu mi tak vypadla jedna jediná postava. Jediné, co mi totiž chybělo, byl správce s traktůrkem. Začínám ho podezřívat, že si dělá klidnou neděli, protože ví, že má vyřešeno. Asi bych taky měl chtít být správce... Mozoly se mi nelíbí. Ale mám v sobě jakýsi pocit hrdiny!
Doma mne přivítala provoněná kuchyň a teplo rodinného krbu. Odpoledne uteklo aniž bych jej nějak vnímal. A tak to má být. Zvláště po tréninku, že? Prostě: když je člověk doma, tak je nádhera čerpat energii na všechna ta úskalí a nároky, které ho čekají právě mimo zdi domovní pevnosti. A já se za víkend načerpal až až.
Po večeři jsem z pracovní tašky vyhrabal diář a v duchu hesla sportovce: trénink = těžko na cvičišti, lehko na bojišti - jsem se začal připravovat na nový týden. Chvíli jsem si prohlížel pondělí - úterý - středu - čtvrtek - ... a najednou jsem se přistihl, že ten můj pracovní program je tak děsivý, že jsem začal myslet na další víkend. Jupí: pátek = kino, sobota = závody, neděle = hrablo... No jo, ale to abych přežil ty dny před tím. A co ta neděle? Co si to jako v duchu maluju. Já se na to těším? Nehráblo mi z toho?
Klid! Mám sílu, jsem nabitý energií. Ten nový týden dám s noblesou. Měl jsem přeci fajn víkend a dobrý TRÉNINK!