14.LEDNA 2017 - SOBOTA
Tak jaká byla ta dnešní sobota? No, u mne téměř ideální. Když pominu pracovní podvečer, kdy jsem absolvoval veřejnou schůzi, tak SOBOTA byla, jak má být.
Ráno absolutní klid, pohoda. Člověk vstane, kdy chce. Budík mlčí. Za okny poletuje opět sníh. Je přeci leden. A topení navozuje pocit absolutního bezpečí. Snídaně s vonící kávou a křupavými rohlíčky pak dělá ze sobotního rána absolutní kýč. Ale je to lebeda...
Vyrazil jsem zasněženou krajinou na ranní procházku, nadýchat se čerstvého vzduchu. Zkontrolovat firemní kanceláře a splnit úkoly náročné firemní asistentky. Vždy za týden se nahromadí a ač jsem šéf, tak plnit úkoly musím. Sobota nesobota. Jinak bych to od ní hned v pondělí jistě schytal. Ale co: je sobota, jsem v pohodě, tak ji můžu jen překvapit. Ta bude v pondělí koukat...
Doma první souboj: já - hrablo - chodník. Oběd byl o to radostnější. Středověká polévka vylepšená o vynález moderní doby: klobásky. Druhé jídlo = koncert. Masíčko na sílu, mrkev na zdraví a brambory na krásu. Jo jo - i žena pojala sobotu radostně. Následovat nemohlo nic jiného než kávička a gauč s dekou... "Asi přijedou naši," nenápadně zašvitořila moje drahá polovička, jen co jsem ulehl a hledal cíp deky na přikrytí. Ajaj, že by zádrhel? Ale co, je krásný den, nenechám se rozhodit - vsadil jsem vše na diplomacii: "Chumelí, silnice kloužou, fakt přijedou?" "No proto říkám asi. Mamka volala, že neví, zda vyjedou," doplnila mi příběh už s opatrností v hlase manželka a já si začal postupně představovat sněhové vánice v nedaleké Chrudimi.
Když se mi v mých představách objevilo lavinou zcela zavalené parkoviště, vytrhl mne z rozjímání zvonek: crrrrrrr! A ještě jednou: crrrrrr! "Babička je tady!" zašvitořil jsem pro změnu já. Návštěva i přes děsivé prognózy zapadla do pohodového dne. Dokonce jsem dostal mou oblíbenou pochoutku - zeleninovou směs - Moravanku. "Tak to je ale íbrrašung :) Je to opravdu povedený den", říkal jsem si v duchu.
A už tu byl podvečer a cca douhodinová pracovní povinnost v nedalekém Konopáči. Lidí méně, než by se čekalo, ale jako kdyby i oni měli fajn a pohodový den. Žádný závažný problém. A těch pár, které je trápí, tak pojmenovali i s možnou nápravou. Inu proč ne. Tak to přeci má být.
Doma druhý souboj: já - hrablo - chodník. Skvělá večeře. Po ní upovídaná dcera s obrovským zážitkem se svým novým foťákem a ta mladší? Zpívala ve vaně tak nahlas, že jsem vypnul CD a poslouchal její koncert. Zbývá už jen málo: vychladit a rozdělat dobré víno a porazit ženu v oblíbené stolní hře I KNOW. Více takových sobot! I třeba nedělí, pondělí, úterý,...