18.KVĚTNA 2017 - DOMAŽLICE
Včerejší den končil příběhem, kdy jsem své hotelové eskapády měl jasně definovány recepční, která mne odeslala k budově D. Nutno přiznat, že za velkého pobavení nejen hlineckého kolegy, který se mnou jel autem, tak i za ostatních kolegů, kterým vše ochotně sdělil.
Asi by to nebylo tak zásadní, kdyby můj den nezačal s tímto příběhem už u snídaně. "Á, kolega z Domažlicka dorazil," zahlaholil hned u snídaně slatiňanský zástupce. A celý stůl si užil své chvíle smíchu. Na úkor mne...
Mám rád humor a tak jsem hru přijal, aniž bych se s tím nechal nějak zásadně rozhodit.
Pracovní den byl plný "komediálních scének" naší politické reprezentace, která přijala na setkání naprosto ochotně roli baviče publika.
Ač se člověk snaží jakkoliv filtrovat vše co mu den nabízí a vybírá si ty absolutně nejdůležitější a nejpodstatnější věci, tak právě směšné komediální divadlo mu většinou v hlavě zůstane nejvíc. A to přesto, že pro budoucí dny či měsíce nemá z profesního hlediska nic ku prospěchu.
Co profesně rozdílně začleněné účastníky setkání spolehlivě spojí je sport. Čtvrtfinále hokejového MS obzvláště. A tak prohra naší reprezentace s Ruskem hodně zkazila náladu všech co se v areálu hotelového komplexu pohybovali.
Večerní setkání pak mělo za cíl náladu vylepšit. Když už jsem si bláhově myslel, že jdou chmurné myšlenky rozehnány, tak se mi připomněl můj kolega při rozloučení. "Ty už jdeš spát? Jo chápu, ty míříš až směr DOMAŽLICE, co?" Inu, většina má důvod k pobavení, pomyslel jsem si. Proč ne. A vyrazil na dalekou cestu, směr budova D...