Rok a 100 dní k tomu aneb nepsal jsem blog 465 dní

465 dní, 6 kg nesvalové hmoty, životních ponaučení nepočítaně... asi tak by se dal zjednodušeně popsat premiérový rok (a cca 100 dní k tomu) po životní změně, kterou přinesla pozice starosty města.

Detailněji lze popsat ztrátami osobními, které mi chybí. Chybí mi přátelé a rozhovory jen tak. Chybí mi běžný den jen tak. Chybí mi hokejka a jen tak se prosvištět (pokud to v mé rychlosti tak jde nazvat) po hřišti. Chybí mi jen tak malovat. Chybí mi jen tak psát...

Nelituji životního kroku, který přišel v listopadu 2014 a který dle mého dává smysl. Avšak to poslední, co mi ve výčtu chybí - tedy psaní, chci nyní změnit jako první.

Vracím se tak trochu na začátek

Tento web jsem si vysnil hodně dávno. Není o politice, jak se kolem voleb asi i zdálo. Měl by být o mně. O věcech, které vidí moje oči, které trápí moji hlavu a nebo které dělají radost mně a mému okolí. A tak jdu zpět v čase. Nastavuji hlavu mimo starosti starostů :)

Budu psát o tom, co mne v životě těší, zajímá a také o tom, co kolem sebe vidím a o co si myslím, že by se měli zajímat i ostatní. Minimálně alespoň tak, aby mne vyvedli z omylů, které vidí moje oči a třeba je vše jen zkreslené. Anebo, aby se mnou hledali souznění.

Tak tedy: vracím se tak trochu na začátek. Začínám opět psát...