4.DUBNA 2017 - ZATNI ZUBY
"Zač bych se měl stydět? Tejden vám to melduju. V pondělí povídá tady lékárník, že mu kručí v břiše. Já na to, že mám housera. A ty, náčelníku, jsi sám řek, to nevadí, zatni zuby a táhni. V úterý zase učitel, že by jed hřebíky. Já povídám: Mám housera. Zase jste mě vodbyli. Ve středu jste všichni kňučeli hlady. Já na to: Ještě pořád mám toho housera. A co řek náčelník? No, vzpomeň si. Ještě slovo, jsi řek, a zapíšem tě do deníku, bačkoro."
Poznáváte? Cituji z legendární hry legendárního divadla. A zcela účelově. Dnešní den mi totiž vybavil onen dialogový detail: "ZATNI ZUBY A TÁHNI". Bohužel jsem jej však prožil v tom negativním slova smyslu.
Stalo se mi to za poslední roky už několikrát. Odolnost oproti pracovnímu nasazení je u různých lidí rozdílná. Je to pochopitelné. Každý jsme jiný. Rozmanitost dělá "barevný" celek. O tom žádná...
Zajímavé ale je, že se mi to kopíruje hlavně s nastupující generací. Možná stárnu a možná dnešním dvacátníkům rozumím míň, než bych si sám přál. Co jsem si však jistý je to, že když jsem já začínal svůj profesní život, tak jsem zuby zatínal každou chvíli. Byl jsem mladý, měl plno energie a taky jsem nechtěl, aby si o mě ta starší generace myslela, že "ten mlaďas na to nemá, ten to nezvládne". Snažil jsem se ztv. nezklamat.
Možná se tomu říká zodpovědnost, možná sounáležitost se zaměstnavatelem, s pracovními kolegy a vůbec firmou jako takovou. Trochu se obávám, že tohle všechno jsou cizí slova pro nastupující generaci. Bohužel...
Já sám už mám za sebou více než dvacet let pracovního života. Už nemusím úplně dokazovat: "ten mlaďas na to má". Už jsem leccos profesně i dokázal, ať jsem pracoval v jakémkoliv prostředí. Už mám taky pod kůží zažité své malé stereotypy. Každý pracovní den ráno vstát, pelášit do pracovního procesu a tam se pokoušet o pracovní výkon. Jistě, už i já o sobě vím, že jsou chvíle, kdy není vítězství vše urvat za každou cenu. Teď hned. Přes mrtvoly. Naopak je občas třeba jít pozvolnými kroky, nespěchat a cíl se přiblíží o to víc spolehlivěji.
Neumím však tlak na výkon, práci jako takovou, hodit za hlavu a nechat v tom máchat kolegy. Snad se mýlím a má úvaha o stavu pracovního okolí je lichá. Ale trochu mi bere energii, když kolem sebe vidím, že generace ode mne věkově výš umí víc plnit onen cimrmanovský slogan: ZATNI ZUBY a táhni. Snad nebude tak zle. Dnešek mi však moc naděje nedal...