26.BŘEZNA - ČAS
Tak sláva, zase je tu den, kdy se mění čas. Každý o tom mluví. Leckdo se pře, zda je to dobře či nikoliv. Mě změna času až tak nebere. Do chvíle, než narazím na ty, co s ní jaksi nepočítají...
Nemám rád, když se bagatelizuje cokoliv. Ale změna času není opravdu něčím, co bych považoval za zásadní problém v životě mém i mé rodiny. A to ani z pohledu údajného zdravotního problému lidstva, či uváděného významného energetického a ekonomického bonusu.
Více mne trápí, že vždy silně tápu, která ta změna je fajn a která je ta, co mi den zkrátí. Právět to mi vždy sebere dost energie, než tomu přijdu na kloub.
Možná proto jsem vždy ve střehu a vždy pečlivě pátrám, zda jsem na změnu - hodina tam/hodina sem - připraven. Nechci být zaskočen či nijak omezen. A v mém profesním životě jsem na to nahlížel vždy úplně stejně. Zkrátka, muselo se s tím počítat. Holt jsem programátor...
Přijde-li tedy den, jako ten dnešní, tedy poznamenaný změnou času, tak mne neskutečně užírá fakt, že na dopředu předpokládanou změnu někdo nereagoval. Že s ní nikdo nepočítal. Vždyť o ní věděl. Nechápu tak nesmyslné začátky a plány setkání či jednání v den, kdy ubraná hodina posouvá den do večera. A o to víc mne to užírá tam, kde jsem své budoucí následovníky učil, aby na to nezapomínali. A oni teď dělají, jako by je to nikdo neučil...
Ale čas všechno vždy spolehlivě zahojí. I to, když po vás dělá práci někdo bez respektu k druhým a bez návaznosti na svého předchůdce. I jemu totiž čas vyměří svůj limit. Dožene ho. A po něm přijde jistě zase ten, kdo objeví kladné a pozitivní kroky z minulosti. Tak jako se z ní poučujeme i v jiných věcech.
Možná se vám může zdát dnešní "vodpad" hodně abstraktní. Možná v něm vidíte filosofování a ne reakce na dnešní den.
Ale věřte mi, má v sobě ukryto hodně z toho, co by člověk rád vykřičel do světa, ale nemůže. Ono to jednou ale vyplyne samo. A možná to nebude trvat až tak dlouho. Uvidíte. Jen tomu dejte ČAS!