15.ÚNORA 2017 - NÁZOR
"Můžeš mě říct, proč to jako děláš?" oslovila mne u ranní kávy manželka. Tento dotaz má v sobě všechno. Dá se položit téměř v jakékoliv situaci a na kohokoliv.
Mě se poslední dobou vrací stále při jedné jediné připomínce či chcete-li události: když někde projevím svůj NÁZOR. Největším paradoxem je, že nejde o ten názor jako takový, ale o to, že tím vyvolám nějakou reakci, která jen málokdy bývá příznivá.
"Proč to dělám? Protože mne svým způsobem ty reakce zajímají. Přece v debatě lidí je velká síla. Ve výsledku mi pomohou třeba si i svoje mínění a náhled na celou věc poupravit," pokusil jsem se zahájit opatrně svou obhajobu. "Ale vždyť na místech, jako je facebook, ty lidi spíš hned druhýho sejmou a ten názor je spíš vyprovokuje k agresi, než nějakému způsobu přemýšlení," zareagovala manželka. Má pravdu, taková skutečnost je.
"Jistě, ale přece to je problém těch druhých ne? Já jen mám na něco názor, tak se ho nebojím odhalit," přidal jsem s úsměvem, což však nemělo úplně pohodovou odezvu. "Já se ti divím, kdybys ten svůj názor nechal v sobě, tak nepřijdou reakce, které tě nutí hned zase všechno vysvětlit a obhájit." Má pravdu, taková skutečnost je.
Projevit názor je základním lidským právem. To, že se to moc nenosí je věc jiná. Je však moc dobře, že žijeme v době, kdy máme možnost svobodně sdělovat to či ono, ještě lépe nad tím diskutovat a mít možnost posuzovat pro a proti. Svoboda projevu je nad všechny bohatství. Nedovedu si představit dobu či místo, kde by mi to bylo upřeno. Neuměl bych s tím žít.
"Víš, ono je někdy hodně zajímavé nepřemýšlet nad reakcí toho dotyčného, když začne napadat onen můj názor, ale spíš nad motivací, jaká ho k tomu vede. Často to bývá nikoliv filosofie problému, ale prosté lidské - tohle přece není pro mě dobrý, tak ten jeho názor sejmu!" pokusil jsem se pokračovat v manželském dialogu.
"Zajímavé sledovat ty reakce to určitě je. Zajímavé si k nim dávat souvislosti, proč ty lidi tak konají, jak konají, určitě taky je. A zajímavé si všimnout, jak se v děsu běsu odkopou, to určitě taky je. Ale udržet si nad tím nadhled a nenechat se tím o to víc rozčílit, je vždycky o to těžší. Zvlášť v prostředí facebooku a podobných vynálezů lidstva." začala mi přitakávat manželka a já začal mít pocit rodinného souznění, pohody a vítězství.
"Ale přestaň už mi tady těmi názory zahlcovat snídani nebo budeš bez jídla. Furt abys měl poslední slovo," zakončila vše nekompromisně. Má pravdu! Je to taky NÁZOR. A já mám po ránu vždycky hlad. Takže jsem mlčel a tím i odkopal svůj sobecký zájem ;-)