10.ÚNORA 2017 - SPORT?
Od malička miluju sport. Od malička v něm obdivuju jeho princip, kdy dovednost, um a někdy i náhoda a štěstí zajistí konečný výsledek. Sport vytváří vlny emocí, radosti i zklamání a velká množství nezapomenutelných zážitků. Od malička pak o to víc vnímám nespravedlnost, křivdu, podvod, obcházení pravidel. To mi pod kůži vetkl právě SPORT.
Životní osud tomu chtěl, že z rodné Chrudimi jsem zamířil do Heřmanova Městce. Usadil jsem se tu, založil rodinu. Máme dům, obří zahradu. Vyrůstají tu mé dcery. Sport je nedílnou součástí našeho společného života.
Životní osud tomu chtěl, že já, sportovec tělem i duší, bydlím v ulici Jarkovského. Přibližně asi tak sto metrů od rodného domu PhDr. Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského. Téměř každý den chodím kolem jeho domu. Téměř každý den mi připomíná kamenná deska na jeho průčelí, jaký to byl člověk.
Český propagátor sportu, generální tajemník Mezinárodního olympijského výboru a spoluautor olympijské charty. Předseda Českého a po vzniku republiky Československého olympijského výboru, spoluzakladatel a první předseda České amatérské atletické unie, předseda a redaktor Klubu turistů. Známý je také jako autor knih o správném a slušném chování. Pracoval v Kanceláři prezidenta republiky, jako ceremoniář prezidenta T. G. Masaryka, navrhl statut řádu Bílého lva, který dodnes propůjčuje nebo uděluje prezident republiky, zavedl úřadování na zámku v Lánech a vypracoval audienční řád,... Neskutečný životní příběh jednoho muže a to jsem tu nezmínil zdaleka vše z jeho života.
Když vidím dnešní sport, normy a chování lidí včetně elit národa, tak si říkám, co by na to pan Jarkovský říkal? Jak by chápal dnešní argumentace plné obhajob doping/nedoping? Jak bych chápal stát a jeho zájmy, vlivy na sportovní výkony? Brutální ekonomiku a byznys ve sportu?
Měl by pochopení pro dnešní bezmoc bojovat o čistý SPORT? O férové jednání jedněch a naopak o zavržení těch, jenž normy posouvají a odvádějí od nich pozornost? Stál bych moc o rozhovor s ním. Každé ráno při pohledu na jeho dům mi to vytane na mysli.
Ptal bych se ho, proč přibývá tolik těch, kteří obhajují organizovaný státní doping. Proč přibývá těch, kteří odsuzují ty sportovce, jenž na rovinu ukáží na podvodníka ve sportu a odmítají s ním sdílet sportovní prostředí. Věděl by, jak vývoj změnit? Věděl by, jak obhájit kroky těch sportovců, kteří se nebojí veřejně odsoudit podvody ostatních? Věděl by, jak změnit chování politiků, oligarchů, státních institucí, které obyčejnému podvodu najdou pozlátko "politického boje"?
Statečná vyjádření biatlonistů - Francouze Martina Fourcada a Čecha Michala Šlesingera - kteří se tento týden vymezili se proti dopingovým hříšníkům z Ruska a to nekompromisně i gesty v závodě a bezprostředně po něm, výrazně rozčeřily vody sportovního zpravodajství. Dává mi to naději, že přeci jen kus Jarkovského v nich bezpochyby dříme.
Místo obdivu je jim však vyhrožováno, spíláno a podsouváno moralisty paradoxně "nesportovní chování".
Sport už měl za dob tzv. studené války v 2.polovině 20.století namále. Státy východního bloku vytvářely nezničitelné sportovní ikony. Tehdy to bylo otázkou politického boje. Byl nám v přímých přenosech měřen socialistický člověk s tím kapitalistickým. Teď se nám to vše jakoby vrací. Politicko-mocenská gesta...
Mám sport moc rád! Aby ale zůstal tím, čím získal desítky tisíc těch, co mu podlehly a kdo v něm vidí smysl života, tak bude potřebovat hodně novodobých Jarkovských. Budou muset přijít ze všech stran, ze všech koutů světa. Sport evidentně potřebuje nové Jarkovské! Přijdou? Když se neobjeví, tak se již s tím sportem z doby zakladatele MOV a ČOV nebude nikdy moci ani náznakem měřit a podobat. Bude to ještě vůbec SPORT?