13.PROSINCE 2017 - HOME ALONE
Nepamatuji si večer, kdy bych zůstal doma zcela sám. Dnes to přišlo...
Starší dcera na internátu. Samotu mi zpříjemnila dlouhým telefonátem plným novinek z jejího studentského života. Až mi ruka umrzala při cestě domů. Šálu jsem pověsil na věšák. Kabát také.
Vzkaz od manželky, která s mladší dcerou zamířila do Chrudimi mne navedl k večeři. Dnes už nepřijedou. Zůstanou u babičky, protože ráno jdou darovat krev. Tedy manželka. Dceru čekají rovnátka.
Jídlo jsem si ohřál a chvíli seděl a koukal z okna. I na "vodpad" došlo. Dopisoval jsem a k dnešku si dělal poznámky. Jsem doma sám a tak nostalgie dolehne teď hned...
Blíží se samotný závěr roku. Vánoce jsou za dveřmi a rok má posledních pár kapitol. Já stále den co den píšu drobné věty a motivy, ale psát a vydat každý den kapitolu nestíhám. Škoda. Byla to výzva, ale nejsem v jejím plnění stoprocentní.
No raději půjdu spát. Jen nevím kam, zda do ložnice nebo do obýváku? Nebo do pokojíčku dětí? Nevím kam, jsem tu tak trochu ztracený. Jsem HOME ALONE...
Upozornění: tento díl je věrný svému dni, není však psán, jak by se slušelo ještě týž den. Ale s odstupem. Nějak se ten vodpad se mnou teď nepotkává...