26.LISTOPADU 2017 - LOUČENÍ
LOUČENÍ je strašně zvláštní chvíle. Vždycky sice znamená, že něco nového začíná, ale málokdy má člověk prostor na to myslet. Vždy spíše převládá ta daná chvíle. A málo kdy je veselá.
Neděli co neděli máme chvilky LOUČENÍ se starší dcerou. Ani dnešek nebyl jiný. Opět mířila na internát. Opět nedělní podvečer stála na chodbě, zamyšleně zkoumala tašky a batoh. A opět v autě v půli cesty zjistila, že něco doma zapomněla.
Jsou to ale rituály.
Při cestě domů jsem o tom všem přemýšlel. Neděle jsou zkrátka od září úplně jiné. Byť jsou taky v jakýchsi stejných kolejích. Téma však mají společné.
Dnešek byl ale i tak trochu dublovaný. Zítra nám naše autíčko míří do servisu. Čeká ho plánovaná oprava a tak ho pár dní neuvidíme.
Doma jsem tak po příjezdu z Čáslavi vyčistil vše, co náš mazlík obsahoval. Uklidil jsem přihrádky. Vyklepal koberečky a zkontroloval i zda v autě nezůstalo něco ceného, či důležitého. Na pár dní se bez něho budeme muset obejít.
Jo, jsou to těžká LOUČENÍ...
Upozornění: tento díl je věrný svému dni, není však psán, jak by se slušelo ještě týž den. Ale s odstupem. Nějak se ten vodpad se mnou teď nepotkává...