14.LISTOPADU 2017 - AKTIVNÍ DUSÍK
"Jdi se nechat vyšetřit!" pokyn jak od Chocholouška mi zněl hlavou několik týdnů. Bránil jsem se, ale nakonec neodolal.
Dohnaly mne okolnosti. A tak jsem usedl do čekárny "ounzu", jak by řekl můj otec, a čekal na svou chvíli. Rozhlížel jsem se po čekárně a zkoumal své soupeře.
Postarší paní mhouřila na všechny oči a těkala zleva doprava. Bylo jasné, že je ve střehu a maximálně soustředěná.
Muž a žena důchodového věku, kde on byl jasně navigován, jak se má chovat a ona vládla jejich dvojici železnou jistotou.
A konečně mladý pár s cca půlroční dcerou, který dosedl na lavici hned chvíli po mě. Mladá matka asi po pěti minutách zvolala na svého partnera: "Botička! Kde je botička? Jak si ji nesl?" Hlavy všech v čekárně zamířili na muže a poté společně i s jeho hlavou na nožičky malé dcery. Opravdu. Na nohách měla jen jednu botu. Druhá chyběla. "To jsme museli ztratit po cestě, ona sebou furt tak šije..." odtušil tatínek a aktivně vyrazil zpět do chodby.
Vešla zdravotní sestra: "Žádanky a karty pojištěnce!" Vyjekla vysokým pisklavým hlasem. Jak jsem předpokládal, orvní byla u dveří nejstarší účastnice - srna s přimhouřenýma očima. Sestra málem byla její razancí povalena. Atak ustála a to nám umožnilo předat dokumenty také.
Další čekání přerušil návrat otce - hledače ztrcené botičky. "Miláčku, tak bohužel nikde nic. Došel jsem až na parkoviště k autu. Bota není." Hlesl zklamaně mladý otec. Napětí v čekárně se dalo krájet. Výraz mladé matky dodal celé scéně patřičnou atmosféru. "Můžeš mě vysvětlit..." nedořekla... sestřička je povolala do ordinace. Babu s přimhouřenýma očima to zjevně rozhodilo.
V duchu jsem předpokládal, že se dostanu na řadu jako poslední. Splnilo se mi to. S ohledem na pěnící přimhouřenou očičandu jsem za to i byl rád.
Doktor mne přivítal mlčenlivým pohledem a jal se studovat výsledky dokumentace, kterou jsem mu doručil. Dramatické ticho bylo opravdu drsné. Postupně se však uvolnilo. I na odlehčený dialog došlo. "Člověče, musíme do toho rázně sáhnout. Jinak to nepůjde. Vy jste pro mne typ člověka s označením AKTIVNÍ DUSÍK. Bylo by škoda, kdyby jste musel z tohoto životního stylu vyprchat..."
Tak takovéhle charakteristiky se mi opravdu ještě nikdy nedostalo. Ale souhlasím. Ještě nechci vyprchat...
Upozornění: tento díl je věrný svému dni, není však psán, jak by se slušelo ještě týž den. Ale s odstupem. Nějak se ten vodpad se mnou teď nepotkává...