10.LISTOPADU 2017 - VLČÍ MÁK
"V klopě květ mít...," tak to je můj malý sen. Jsou totiž symboly, které nic násilně nevnucují, ale zároveň řeknou. A já dnes chtěl říct...
Do mého života a mezi mé pracovní povinnosti patří i účast na vzpomínkových akcích, pietních aktech. Vždy pro mne tato část povinností byla velkou poctou. Vždy jsem si zakládal na důstojnosti těchto akcí a vždy jsem se rád na nich podílel.
V předvečer Dne válečných veteránů jsem tak po obědě s kolegou zamířil na dobře známá místa, která k těmto výročím patří. Sváteční košile, kravata, vyčištěné boty... v hlavě myšlenky na dny, které připomínku tohoto celosvětově uznávaného dne vyvolaly.
Válka je zlo. Ta první světová, která 11.11.1918 podpisem příměří končila, poznamenala životy celých generací. Druhá světová byla velehrůza. A případná třetí by byla konec...
A tak jsem rád, že žijeme v době, která nemá válečné ambice. Aspoň tomu chci stále věřit. Jen ty lidi v duchu dědova pořekadla: "Pepíku, čím dál bude od války, budou na sebe lidi víc a víc hnusnější..." občas zapomínají, že spolu nemají válčit.
Jsem rád, že mi dnes Chotěnice ukázaly, že můžeme prožívat chvíle plné úsměvů, ale i důstojných vzpomínek na ty co nám dny bez válek vybojovaly. Chotěničtí přišli společně se mnou k pomníku, aby své předky uctili. Jen tak, tichou vzpomínkou, bez zbytečných gest. Když tam tak s nimi stojíte, má to velkou sílu.
Fajn. Tak zase příště... a s VLČÍM MÁKEM v klopě.
Upozornění: tento díl je věrný svému dni, není však psán, jak by se slušelo ještě týž den. Ale s odstupem. Nějak se ten vodpad se mnou teď nepotkává...