3.LISTOPADU 2017 - NEPOVEDENO
Tak na dnešek připadají samá divná výročí. Taková smutná. Evokují ve mě nepovedené příběhy z historie našeho národa. A to možná původně měly společné, že měly tyto události ambice k veselejším zítřkům...
1414 - Mistr Jan Hus dorazil do Kostnice. Tři dny poté papež Jan XXIII zahájil Kostnický koncil. Koncil byl svolán na nátlak římského krále Zikmunda. Historikové se přou o jeho roli. Zda naopak nebyly jeho záměry vedeny ušlechtilým úmyslem nejen řešit současné vícepapežství a reformovat církev. Možná v souladu s některými myšlenkami samotného Mistra Jana. Jak to všechno skončilo všichni víme. NEPOVEDENO.
1918 - v Praze na Staroměstském náměstí byl stržen Mariánský sloup. Sloup, který byl postaven roku 1652. Sloup, který symbolizoval Pannu Marii. Křesťanské základy. Postaven byl coby vyjádření díků patronce za úspěšnou obranu pražského souměstí před Švédy na podzim roku 1648. Rozvášněný dav prvních republikových dní však smýšlel jinak. Ne Panna Marie, ne hodl díků za obranu Prahy, ne křesťanství, ale prý symbol svrženého habsburského režimu. Davy když je chytne vášeň dokáží strašně moc. Za mne to bylo špatně. Za mne NEPOVEDENO.
2009 - v 15:00 už nebylo kam uhnout. Z myšlenky, která měla přesah hranic suverénních států přišla tímto okamžikem Česká republika o velkou část své suverenity. Těžko mi to někdo vymluví. Těžko dnes někdo odargumentuje skutky, činy a události, které od té doby proběhly a které mění naše společenství a možná i civilizaci. Evropaská unie byla nadějí. Projektem, který měl dát budoucnost ještě lepší, než byla doba bez unie. Nebylo mnoho těch, kdo na nebezpečí poukazoval. Nakonec byl nejvíc slyšet ten, kdo to celé musel z titulu své pozice uzavřít. Prezident Václav Klaus tehdy úderem třetí hodiny odpolední připojil podpis pod Lisabonskou smlouvu. Přidal k tomu svá neotřelá slova: "Navzdory politickému názoru Ústavního soudu, Česká republika přestane být suverénním státem." Ačkoliv se to dnes nedá rozporovat, tak právě i proto musím do třetice konstatovat: NEPOVEDENO... Lisabonská smlouva...
Dnes tak byl den plný divných výročí. A mě moje vlastní maminka řekla, že jsem nějak poslední dobou v psaní depresívní. No jo, ale jak se toho zbavit, když člověka potkávají takováto denní výročí?
Upozornění: tento díl je věrný svému dni, není však psán, jak by se slušelo ještě týž den. Ale s odstupem. Nějak se ten vodpad se mnou teď nepotkává...