1.ŘÍJNA 2017 - PAN LORENC
Tak nám začal poslední kvartál a já do něho vstupuju v duchu oblíbené hlášky asertivních manželek: "Praskne ti cévka a budeš tahat nohu..."
Nic mi sice neprasklo (aspoň doufám), ale nohu tahám... ještěže mám přátele, kteří pomohou, když je hůř. A když je máte takové jako já, tak můžete jako PAN LORENC řídit stavební práce a volat s úsměvem "Nehoupat!"
Už po několikáté v tomto roce a nepočítaně v mém životě nastoupil faktor Peťánek. Kamarád z Chrudimi, který vždy přidá ruku k dílu, když je potřeba. Ještě včera jsem mu spal SMS, že můj zdravotní stav není na stavební práce ideální. Jeho reakce je vždy bezprostřední: "Tak budeš koukat, jestli to dělám dobře. Chtěli jsme to v neděli dodělat? Chtěli. Tak to bude, i kdybys na to koukal z postele."
A jak řekl, tak i udělal. Lehce po druhé hodině odpolední zazvonil a aniž by čekal na otevření dveří, nosil z auta nářadí. Já se tou dobou už asi deset minut pokoušel dostat svou divnou nohu do montérek.
Manželka byla připravenější i rychlejší a tak se ujala role prvního asistenta. Mě čas získala Andulka, která Peťánkovi přinesla sušenku vlastní výroby z fazolí a čokolády. Nemohl zahájit práce lépe. Pochutnával si a chválil mladou kuchařku.
Snažil jsem se pomáhat co to jen šlo, ale byl jsem odsouzen do role statisty a vhodného držáka všeho, co bylo třeba mít po ruce.
Vše dobře dopadlo. Stavební práce se vydařily. Peťánek předvedl svůj koncert, já i žena zvládli roli podavačů. I když já byl opravdu spíše PAN LORENC, než jakýkoliv pracant. Tak nehoupat!