5.ZÁŘÍ 2017 - NAPŮL
Den začal shodně jako ten včerejší - 6:30 příjezd mé oblíbené zdravotní sestřičky a její ranní dávka protizádové pomoci.
Cítil jsem se už líp a tak kolem osmé hodiny jsem usedal za stůl v kanceláři a začal vyřizovat to, co mi včerejšek odepřel. Úřednictvo kolem mne vycítilo, že by bylo vhodné mne zahltit.
Když tak o tom přemýšlím, tak měli v podstatě jen dvě možné motivace:
A) rádi mne vidí a chtějí využít příležitosti, abych jim vše napodepisoval, dále mne nebudou obtěžovat a popřejí mi brzké uzdravení nebo
B) odčítají mi poslední dny života a nevěří, že zítra ještě vůbec vstanu. Proto rychle vše nahrnout, dokud jsem ještě živý.
V hlavě jsem si ukotvil, že zcela jistě je správně A a trpělivě jsem vše vyřizoval. Sice jsem se nedostal k věcem svým, které jsem chtěl dělat, ale tak to někdy chodí. Člověk míní, život mění.
Po obědě už to nešlo. Síla nebyla a prášky velely k poloze ležmo. Zabalil jsem si těch pár švestek, co jsem si dnes vzal s sebou a zamířil domů. Ještě jsem stihl napsat své zdravotní zachránkyni, že zítra ráno bych unesl další dávku injekce. Odepsala mi, že se v 6:30 těší.
Doma jsem zapadl do postele a brzy i zcela vypnul všechny svoje smysly. Zkrátka jsem si den nějak rozdělil striktně NAPŮL.
Jen mi je záhadou, proč zvolil stejný model i můj kolega, který zdravotním trablem netrpí. Taky to dal tak nějak NAPŮL. Asi jsem jeho velká inspirace ;)