23.ČERVENCE 2017 - SVATÝ
V naší české historii nemáme příliš svatořečených osob. Asi každý si vybaví ty, které nám připomíná nějaký současný svátek, kdy nemusíme do práce a máme tzv. havaj.
Ty mají bezesporu výhodu, protože se o nich ví a jsou všeobecně známí. Cyril i Metoděj a třeba Václav mají svoje jasné místo. A i ten největší bezbožný a možná i historií zabržděný člověk si tato tři jména určitě alespoň matně vybaví.
Další svaté však už dává běžný člověk dohromady s obtížemi. Anežku či Jana Nepomuckého přeci jenom ještě "do kupy" dám, ale co takový Radim? Nebo Hedvika Slezská? Na ty už mi moje hlava příliš indicií nedodává.
Dnešní den byl ve znamení výletu. Místo, které znaly díky dovolené s babičkou a dědou více naše děti - Sázava. Ač už to nějaký ten pátek je, tak si vzpomněly, kde bydlely, kam s dědou i přes jeho odpor vyrazily a taky kam až dobloudily.
Sázavský klášter a hlavně jeho zahrada byla jedním z míst, které nám ukázaly bez zaváhání. Prošli jsme si vše a přidali i něco navíc. Využili jsme otevřených dveří barokního kostela a pronikli i do jeho spodní části.
Tam na nás čekala sepsaná historie tohoto místa a i když nějaké povědomí jsem měl, tak i tak mne dokázala uchvátit. První opat Sázavského kláštera SVATÝ PROKOP zde žil coby mnich před skoro tisícem let!
I tak je o něm stále vše známo. I tak se chodí k jeho místu posledního odpočinku dodnes. I tak se uctívá jeho život a jeho činy. Po téměř tisíci letech se na něho nezapomnělo...
Můžeme ve svém životě udělat hodně. Můžeme potkat i hodně těch, co dávají světu ohromné množství čehosi navíc... ale jsme schopni potkat i v této době někoho, kdo bude za čas označován jako svatý?
Asi ne. Doba je jiná. Buďme rádi, že v minulosti svatý Prokop žil. Vždyť bez něho a dalších svatých, by nebyla ani česká historie, zřejmě ani český národ. A možná ani Sázava... ;)