30.ČERVNA 2017 - ZVLÁŠTNÍ DEN
Zvláštní den, ten konec školního roku. Má v sobě jakousi radost, nostalgii i počínající lenost.
I na mne vždy doléhá jeho moc. Obě děti od rána daleko víc kvaltují s přípravou. Šperkují účesy, šaty, ladí boty i kdejakou tu sponku. Navíc okupují všechny koupelny, které naše domácnost nabízí.
Probíjel jsem se ránem, jak to jen šlo. Dohadoval, kdy můžu do které koupelny a pak se ve výsledku holil na chodbě. A jak bývá i zvykem v domácnosti, kde je více žen - prchal jsem i přesto dříve než ony samy. V práci na mne čekalo několik úkolů, které nesměly přelézt do prázdnin.
I když jsem od rána pracovně dělal, co jsem mohl, tak myšleny neustále mířily ke škole. Už je to dlouho, co jsem nesl domů svoje vysvědčení a na jeho známky se snažím nemyslet. Moje děti je mají o třídu někde jinde. Samozřejmě v tom lepším slova smyslu.
A dnes je i jediný den v roce, kdy obě dcery hned po škole peláší za mnou do práce. Těšil jsem se, kdy se objeví ve dveřích. Lehce po deváté obě vtrhly do mé kanceláře. Vysmáté od ucha k uchu mi strkaly pod nos dekrety za své celoroční snažení. A nezapomněly se i pochlubit, že už mají za sebou super palačinku se zmrzlinou.
Při pohledu na oba dokumenty se mi jen stěží hledala nějaká vada na kráse. Abych přeci jen nějakou autoritu projevil, pokáral jsem je obě stejně: "Jak to, že jste až osmnácté v třídním výkaze?" Vůbec je to nerozhodilo. "Super co, obě stejně!" s úsměvem reagovala ta starší. "Majda je v pátý, já v devátý a obě máme stejný číslo ve výkazu. Hustý!"
Nebylo co víc říkat. Je to prostě hustý! Začínají jim prázdniny. Té starší pak poslední před střední školou.
A já? Tak nějak jsem zbytek pracovní doby spíš protrpěl. Nějak bych šel s nimi na prázdniny hned taky. Ještěže jedna z mých dnešních povinností bylo pogratulovat k významnému jubileu jedné z našich sousedek. To se pak plní povinnosti hned s větším úsilím i chutí... :)