17.ČERVNA 2017 - MISE 2/3
Říká se, že pravý hrdina se zjeví většinou zcela nečekaně a že do poslední chvíle byste to do dotyčného ani neřekli. Dnes to platilo do puntíku.
Víkend s rodiči v Mariánských Lázních měl dnes na programu hlavní den. Po vydatné snídani jsme opustili náš hotel a následovala náročná sobota. Procházka na kolonádu, zpívající fontánu i ochutnávka Rudolfova a hlavně Křížového pramenu byla jen předehrou.
První vážnou prověrkou naší společné zdatnosti byl výjezd na Krakonoše. Místo v kopcích jsme mohli zdolat buď lanovkou nebo místní MHD. Zvolili jsme druhou variantu a tak jsme ušli další stovky metrů směr potřebná zastávka. Táta se tvářil statečně a tak nic nebránilo vyjet vstříc úžasné expozici miniatur významných staveb naší země.
Karlštejn jsme poznali hned, u některých pak lovili v paměti své znalosti českého zeměpisu. Kostelík v Kočí nás ale všechny potěšil. Přeci jenom potkat v Mariánských Lázních miniaturu známou nám z Chrudimska prostě rozradostní. Nebylo to zrovna nejkratší putování po parku, ale bavilo a tak jsme ho po cca dvou hodinách zakončili nejprve u Ještědu a potom asi 800m dále v kavárně nad palačinkami.
Babička stále trpělivě projevovala starost o dědu a jeho chůzi. "Zdenka proč bych nemoh, já to přeci zvládám," nedával najevo únavu svým milým způsobem děda. Našli jsme i bájného Krakonoše a když jsme poseděli u skleničky červeného, utekl čas jak voda a nám jelo poslední MHD zpět do lázeňského centra.
"Budeš chtít na hotel si odpočinout? Na sedmou bychom někam zašli na večeři." Snažil jsem se šetřit dědovi nohy. "Nepotřebuju odpočívat," nedal se a už ani nezmiňoval to svoje včerejší: "Já vůl nemám hůl..." Přesto jsme raději usedli do výletního vláčku a projeli si Mariánky elektromašinkou.
Došlo i na zpívající fontánu a potom na večeři. Děda si poručil jednu malou plzeň a svíčkovou, aby po dvou knedlících vše předal babičce. Vše samozřejmě kromě piva. A poprvé došlo k přiznání: "Mě bolej nohy..." Náš hrdina konečně přiznal barvu. Ale samozřejmě statečně. "Jdeme na hotel, ať vám není zima!" zavelel a my s babičkou samozřejmě poslechli.
Na hotelovém pokoji už bylo vše úplně jinak. "Běžte na noční fontánu, mě nechte tady! Já radši shořím, než abych někam šel..." a zabořil se do peřin.
S babičkou jsme na noční fontánu rádi vyrazili. A po návratu? Děda zařezával, jak po šichtě ve slévárně. Tak kam půjdeme asi zítra? Jestlipak nás nevyžene z hotelu házeje po nás polštáře... Jo, je to prostě MISE! :)