2.ČERVNA 2017 - DEVĚT
"Nepotřebuješ něco?" zeptal jsem se do telefonu a pokusil se kamarádovi trochu zvednout náladu. "Asi toho už máš dost co? Kolik jsi toho naspal?" Když se mi svěřil, že asi tři hodiny, zalapal jsem trochu po dechu.
I přes naléhání se stále bránil byť jen naznačit, že by mu něco scházelo. Nakonec však podvolil: "No, přeci jenom něco. Nemohl by jsi mi půjčit spacák?" Už mne to ani nepřekvapovalo. "Na hotelu nespím, spím tady v hale a nemám se čím přikrýt..."
Tak to je věc. Nejdůležitější člověk celé mašinérie a spí na gauči na hale. "To neřeš," hned na mne vybalil. Asi mi to koukalo z očí. "Aspoň ušetříme za hotel..."
Jo, je to srdcař. Nemohl jsem jinak. Teď v tuto chvíli tak má už i vysněný spacák... každá cesta má svůj cíl.
A můj odpočet pokračuje: DEVĚT!