26.KVĚTNA 2017 - NAPSAL/NEVYDAL
Tak jsem se vrátil domů. Po úspěšné cestě do partnerského města Bechyně.
Zní to tak snadně a jednoduše. Ale vše je dílem velkého úsilí a snahy spousty lidí na obou stranách. Teď už doufám budeme jen sklízet plody své práce :)
Pln zážitků a nadšený z úspěšné mise jsem přistál na prahu našeho domu. Respektive už při cestě domů jsem potkal svou mladší dceru: "Ahooooj tatííí," halekala na mne s úsměvem od ucha k uchu, když jsem se blížil uličkou k domečku.
Hlava rodiny se vrátila jako král do svého království. "Zdar, myslela jsem, že dorazíš dřív. Áťa je v Čáslavi, máme pro ní dojet," zasypala mne slovy má žena, plná štěstí, že jsem se vrátil k rodinnému krbu.
Přehodil jsem svůj outfit za volnočasový, usedl za volant a vyrazil tedy směr Čáslav. Na odpočinek nebyl prostor. Na vyprávění také ne.
Andulka čekala na náměstí. Usměvavá. Trénink se povedl. "Jak ses měl?" Začala otázkou. Nadechl jsem se, ale nestihl ani slabiku. "V neděli musíme na trénink! Doufám, že s tím počítáš. Pojedeme spolu?" Ani jsem nemusel odpovídat.
Cestou domů jsem zvolil netradiční trasu. V Podhořanech na Bílý kámen, směr domov. Kochal jsem se krajinou, jsem zase doma.
A tenhle text? NAPSAL jsem ho hned večer a nějak nedopsal, respektive NEVYDAL. Unavený na gauč pad, až ráno objeviv, že svět o něm neví... tak až dnes, se zpožděním.