29.DUBNA 2017 - SVATBY
Tak jsem si oddal sekretářku! Svateb jsem již absolvoval desítky. Nemyslím, těch svých. Ta mi jedna bohatě stačila. Mám na mysli svatby, kdy jsem v pozici nejčestnější, v pozici oddávajícího.
Dnešní den mi do mého pracovního programu nastavil dvě svatby. A ačkoliv to od počátku nevypadlo, tak obě byly speciální.
SVATBA č.1: pohled do obřadní síně mě už od prvopočátku ubezpečil, že tohle bude speciálka. Ženich i nevěsta narozeni v 50.letech minulého století. Svědci s outfitem plísňových riflí, radost pohledět. Svatebních hostů: ani jeden...
Ale zasmáli jsme se, jen co je pravda. Už jen slova ženicha: "Hele já tohle absolvuju naposled. Vona mě ukecala, tak proč bych nevyhověl..." - to bylo opravdu něco speciálního.
Každopádně jsou svoji a třeba budou i spokojeni. A mám-li věřit ženichovi, tak si spolu společný život jistě náležitě užijí.
SVATBA č.2: slabou hodinku po speciálce v obřadní síni města mne čekala další, avšak jakoby protipólem té první. Mladí svatebčané, vymazlená synagoga, družičky, hudební doprovod v podobě houslistky. Svatebních hostů: přes 80...
Emoce tam byly ve všech možných podobách: úsměvy, slzy štěstí, obětí, podání rukou.
Proslovy si snažím pro každou svatbu psát na míru oněm dvěma hlavním aktérům. Pro tuhle svatbu mi to dalo hodně zabrat. Věděl jsem o převeliké pečlivosti svatebčanů. Věděl jsem, že chtěli mít svatbu maximálně krásnou.
Snažil jsem se vepsat do proslovu vše. Abych nenudil, občas pobavil, ale také popřál a také i trochu poučil. Přeci jenom, berou se mladí a já po šestnáctiletém manželství už z tajů ze soužití s ženou leccos znám... A navíc: vdávala se moje sekretářka!
Oba snoubenci/novomanželé pak za mnou přišli a poděkovali. Taky takových moc není. A ještě přišli z rodiny. A taky děkovali. Prý krásná řeč. Nestalo se mi to ještě. Ale potěšilo. Aby taky ne, vždyť jsem si oddal sekretářku :)