21.DUBNA 2017 - JEDNIČKY
Tak jsem si to ověřil. Včerejší "vodpad" jsem záměrně zvolil v úsporné variantě a s provokativní otázkou. Čekal jsem, co bude. Zda něco bude. Bylo. Reakce byly téměř okamžité.
A co mne k tomuto pokusu vedlo? Není to tak, že bych neměl chuť dál psát a hledal si jakýsi "důvod". To ne. Jsem přeci "umanutej". Těším se na každou kapitolu. Zážitků denodenně mám (asi jako každý) velkou spoustu. Je o čem psát den co den.
Víc mne zajímalo, zda mám pravidelného čtenáře, který má mou umanutost zrcadlově obráceně. Tedy, čtenáře, který den co den čeká na novou kapitolu "vodpadu", čte ji a přemýší o ní.
Nikdy bych neřekl, že jich je tolik. Měl jsem za to, že jsem blázen jen já. A ono je nás víc...
Celý den jsem tak měl včerejším pokusem poznamenaný. Stále jsem myslel na reakce všech, co se mi ozvali. Stále mne doháněly maily, sms zprávy a vzkazy. Zajímavá životní zkušenost.
V práci proběhl den, jako každý jiný. Spousta administrativy, nějaké to osobní jednání, domluva schůzek na další týden.
Po práci pak následoval odvoz mé mladší dcery na atletické soustředění. Když jsem ji u sportovního hotelu předával do spárů atletických trenérů, natvrdo jsem se přesvědčil, že mi stárne před očima. Popadla kufr, řekla mě i manželce strohé "báj" a vydala se vstříc svým kamarádkám. Stali jsme se v tu chvíli zcela neviditelnými...
Starší dcera přijela pro změnu z atletického tréninku domů zpět. Načasovala to perfektně. Asi deset minut po našem návratu domů. "Tátiny, jdeme na koncert!" Jak bych mohl zapomenout, čekal mne super kulturní zážitek s folkovou legendou a to víc jsem hrdý, že i společně se svou dcerou. Škoda jen, že už nemůže zažít a tím i pochopit takové zážitky, jako byly Svojšice.
Inu, den to byl rozmanitý. Já teď díky včerejšku vím, že jsem dostatečně UMANUTEJ a taky moc dobře vím, že je vás hodně, kdo mou umanutost sleduje. Jste moji hrdinové a já na vás pyšný. Jste moje JEDNIČKY :)))
PS: dnešního dne 753 př.n.l. bylo založeno město Řím - úchvatné, že vědí, že to bylo 21.dubna...