11.DUBEN 2017 - ČAS
A opět pracovně Praha. Kdo by čekal příběh podobný tomu poslednímu, tak ho dnes zklamu.
Jedno pracovní jednání za druhým s minimem prostoru mezi mi nabídlo už předem velmi náročný den. Ten mi navíc zkomplikoval hned ráno při cestě do Prahy úspěšný samoukončovatel svého života. Dotyčnému tak vyprchal ČAS jeho existence na této planetě...
Vlaková doprava to vyřešila elegantně. Zvolila objížďku a tak jsem měl den i s trasou navíc hned na startu. Logicky to ale přineslo i příběh B) - tedy zpoždění.
A kvapíkový rytmus z jednání do jednání byl na světě. První schůzka začala o 30 minut déle, skončila "sekyrou" o 20 minut. Druhá schůzka tak začala o 10 minut déle a skončila "sekyrou" 5 minut. Když už se zdálo, že jsem pokořil ČASový deficit, tak třetí schůzka začala o 25 minut déle... protože protistrana zabloudila v metru. Inu Praha.
Ačkoliv to bylo mezi jednáními uspěchané, abychom se navzájem stihli, tak samotná jednání byla přesný opak. Pohoda, úsměvy, dobrá nálada. Sporné věci řešeny s nadhledem a maximální vstřícností. Vše jen a jen dobře, klidně, parádně...
Nakonec jsem tak z Prahy zamířil o hodinu dřív, než byl původní plán. Obtíž mi přineslo jen přebukování jízdenky. Slečna za pultem se trochu s mou rezervací protrápila. Ale nakonec vše se značným oddychnutím zvládla.
Celý den mne to jakoby pronásledovalo. Asi jsem si měl v praxi ověřit, že ČAS je někdy relativní pojem...